Fenomén drobných „pirátů“ a sdílení filmů z pohledu aktuální právní praxe

Autor

Ing. Mgr. Bc. Petr Molnár, Advokátní kancelář Mgr. Mariana Pavlova

Publikováno

MOLNÁR, Petr. Fenomén drobných „pirátů“ a sdílení filmů z pohledu aktuální právní praxe. In: KOŠICKÉ DNI SÚKROMNÉHO PRÁVA II.: Recenzovaný zborník vedeckých prác. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, 2018, 397 – 407. ISBN 978-80-8129-088-6.

Název příspěvku v angličtině

The Phenomenon of „Petty Piracy“ and Movie Sharing from the Perspective of Current Legal Practice

Abstrakt

Příspěvek se věnuje aktuální problematice nahrávání a sdílení filmů ze strany drobných „pirátů“ a otázce legálnosti sledování těchto autorských děl uživateli. Smyslem příspěvku je zprostředkovat pohled z právní praxe panující v České republice a přiblížit, jakým důsledkům čelí drobní „piráti“ v trestním a civilním řízení, a to se zaměřením na způsob vyčíslení odškodnění požadovaného ze strany filmových distributorů.

Abstrakt v angličtině

The paper focuses on the current issue of „petty piracy“ related to movie uploading and sharing and deals with the legality of watching this copyright material by users. The main aim of the paper is to provide a view of legal practice in the Czech Republic and to present the consequences of illegal activities for „pirates“ in criminal and civil proceedings, focusing on the methods for calculation of compensation requested by film distributors.

1 Uživatelé autorských děl

Fenomén sdílení, stahování filmů a seriálů a jejich online sledování z pohodlí domova je v dnešní době velmi rozšířený. Uživatelé autorských děl si mohou vybrat od oficiálních legálních forem – online digitálních videopůjčoven (O2 videotéka[1]) nebo filmových archivů televizních stanic (iVysílání České televize[2], Voyo TV Nova[3]), přes pololegální zdroje ve formě datových úložišť (Ulož.to[4], Hellspy[5], Webshare[6] ), ve kterých však není zřejmý původ děl a existence licenčního oprávnění k jejich stahování a sledování, až po zjevně nelegální nadnárodní weby pro stahování a sdílení filmů (The Pirate Bay či Kickass Torrents).

Obecně rozšířenou „fámou“ panující dlouhodobě v České republice je, že pokud si uživatel občas pro „osobní potřebu“ na nelegálních serverech stáhne jeho oblíbený film či seriál, nezasahuje tak nijak do práv nositelů autorských práv. Tento právní názor, který byl v minulosti obsažen i v judikatuře Nejvyššího soudu ČR,[7] je však již překonán aktuální judikaturou Soudního dvora EU, ze které vyplývá, že rozmnožování pro soukromé užití je podmíněno tím, že zdroj rozmnoženiny musí být oprávněný.[8] Při vědomém stahování a sledování děl z nelegálních zdrojů pak není pochyb o tom, že takovým jednáním jsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.[9] Uživatel autorských děl se vědomě bezdůvodně obohacuje na úkor výrobců a distributorů audiovizuálních děl a způsobuje jim svým protiprávním jednáním[10] ušlý zisk[11]. Uživatelé autorských děl by měli především využívat legálních oficiálních zdrojů audiovizuálních děl, popř. by mohli zhlédnout film v kině nebo si zakoupit film na DVD.

Datová uložiště se pak pohybují v „šedé zóně“, kde lze samozřejmě polemizovat nad vědomostí[12] uživatele o (ne)legálnosti zdroje audiovizuálních děl, popř. chránit dobrou víru uživatele v odbornost a v poctivost jednání provozovatele uložiště[13]. Ze strany provozovatelů uložišť je totiž v souladu s § 5 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, veřejně deklarováno, že nelegální obsah nahraných dat je průběžně odstraňován, a to na základě žádostí zástupců nositelů autorských práv.[14]

Řada uživatelů si také nahrává pro osobní potřebu pozemní televizní vysílání, resp. určitý film či televizní pořad, který si pak později přehraje ve volném čase. Tento způsob je zcela legální. Naopak je třeba upozornit, že tyto služby nabízí i soukromé organizace, které za uživatele nahrají jím zvolený TV pořad, seriál nebo film z pozemního TV vysílání a uloží nahrávku TV vysílání na svém online úložišti a zpřístupní ji uživateli pro jeho soukromé užití. Pokud však provozovatel služby nemá souhlas od nositelů autorských práv k dalšímu zprostředkování televizního vysílání, pak dochází tímto sdělováním děl k zásahu do autorských práv televizních stanic, přičemž tento zásah je dále umocněn tím, že daná služba je jejím provozovatelem určena k získání přímého nebo nepřímého zisku. [15]

Z pohledu uživatelů lze shrnout, že v České republice je ze strany orgánů činných v trestních řízeních sledování či stahování filmů uživateli více méně tolerováno vlivem nízké škodlivosti jednání v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe[16]. Obdobný stav platí i při vymáhání škody (ušlého zisku) ze strany nositelů práv, resp. jejich zástupců, kdy nejsou zahajovány žádné občanskoprávní spory, a to i s ohledem na nízkou výši škody (ušlého zisku) způsobenou jednotlivými uživateli.

2 Drobní „piráti“

Naopak pronásledována je jakákoliv forma aktivního sdílení přes online platformy (zejm. torrenty) nebo nahrávání filmů na datové úložiště. Z hlediska rozsahu zásahu do autorských práv je v  České republice vyžadováno k naplnění znaků trestného činu v souladu s § 270 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, aby pachatel zasáhnul „nikoli nepatrně“ do autorských práv,[17] naopak na Slovensku takové omezení není a postačuje sdílení již jediného audiovizuálního díla k naplnění zákonných náležitostí trestného činu „Porušovanie autorského práva“ dle § 283 zákona č. 300/2005 Z.z., trestný zákon.[18]

V České republice a na Slovensku je nelegální činnost drobných „pirátů“ intenzivně monitorována zejména Českou protipirátskou unií[19], IČ: 45768706, která je zájmovým sdružením právnických osob[20] – filmových distributorů (např. Hollywood C. E., Bontonfilm a.s., Blue Sky Film Distribution). Česká protipirátská unie sama aktivně shromažďuje důkazy proti pachatelům, podává trestní oznámení pro porušení autorských práv, vyčísluje škody (ušlý zisk) a právně zastupuje poškozené v trestních řízeních.

Navíc Česká protipirátská unie při shromažďování důkazů využívá i cílené „provokace“, tj. vydává se za zájemce, který sám „piráta“ vyzve k nasdílení určitého filmu na úložiště, popř. jej požádá o zaslání filmu na DVD, a následně vzájemnou komunikaci s pachatelem a výsledky jeho jednání využije proti „pirátu“ k prokázání zásahu do zastupovaných autorských práv a k podání trestního oznámení.[21]

2.1 Trestní řízení

I s ohledem na aktivitu České protipirátské unie není pro Policii ČR těžké zjistit a prokázat nelegální činnost a identitu drobných „pirátů“. Navíc snaha „pirátů“ o utajení své identity není nijak rafinovaná, resp. často zcela absentuje. Pachatelé zpravidla jako přihlašovací uživatelské jméno uvádí své pravé jméno či příjmení, do svého uživatelského profilu pak pravdivě vyplňují i další osobní a kontaktní údaje, zejm. e-mail, číslo mobilního telefonu, bydliště nebo datum narození, takže je možné tyto „piráty“ snadno dohledat i na jiných sociálních sítích či internetových fórech. [22] Navíc ke sdílení děl dochází zpravidla z jejich počítače a z internetového připojení z jejich domova.

Nedbalé jednaní „pirátů“ při zakrývání své nelegální činnosti jen dokazuje, že si pachatelé vůbec neuvědomují, jaké celoživotní důsledky bude mít pro ně a jejich rodiny toto protiprávní jednání, a to zejména ve vztahu k výši odškodnění, které bude následně vymáháno ze strany distributorů filmů. [23]

V trestním řízení většinou dochází při výměře trestu pouze k podmíněnému odsouzení pachatele a současnému propadnutí věcí, kterými byl trestný čin spáchán, spolu s nelegálními kopiemi děl.[24] Při výměře trestu jsou totiž individuálně zohledněny polehčující okolnosti, které u tohoto trestného činu nastávají, tj. že pachatel spáchal trestný čin poprvé a v důsledku tíživých osobních nebo rodinných poměrů, před spácháním trestného činu vedl řádný život, napomáhal Policii ČR při objasňování své trestné činnosti, k trestnému činu se doznal a upřímně činu litoval[25].

Drobné „pirátství“ tak není ideologického rázu, či dokonce vzpourou a popíráním existence autorského práva, jak by se mohlo snad zdát z politické kampaně České pirátské strany „Odkaz není zločin[26]. Naopak protiprávní jednání drobných „pirátů“ je často ovlivněno neblahou sociální situací, ve které se oni a jejich rodiny nacházejí, a bohužel je oslepuje vidina krátkodobé „spásy“ ve formě drobného, lehce dosažitelného „výdělku“. Skutečný zisk, který „piráti“ získají před zásahem Policie ČR, se však zpravidla pohybuje kolem několika tisíc Kč[27], ve výjimečných případech v rozsahu několika desítek tisíc korun[28].

„Výdělek“ pachatele vyplacený ze strany provozovatelů datových úložišť je ovlivněn velikostí nahraného souboru a počtem stažení – pro představu při nahrání filmu o velikosti 700 MB na úložiště ShareRapid.com za 104 stažení v roce 2012 se odměna pachateli pohybovala ve výši 3,64 Kč.[29] Při srovnání získané odměny 3,64 Kč udivuje hodnota výše odškodnění 20.696 Kč požadovaného vůči pachateli ze strany filmových distributorů za veřejné sdělování jednoho filmu v rozporu s § 18 odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona (dále jen jako „Autorský zákon“), přičemž požadované odškodnění je filmovými distributory vypočteno z hodnoty filmu na DVD (nejčastěji ve výši 199 Kč) krát počet 104 stažení.

2.2 Výše odškodnění poškozených

Způsob vyčíslení odškodnění ze strany filmových distributorů, stanovený jako násobek ceny DVD krát počet stažení, byl však Nejvyšším soudem ČR zcela odmítnut jako nesprávný. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 08. 10. 2014, sp. zn.: 5 Tdo 171/2014[30] vyplývá, že k určení výše nároku poškozených je třeba přesně stanovit:

jakou částku by získali nositelé těchto práv, kdyby sami legálně zpřístupnili srovnatelným způsobem a ve stejném rozsahu rozmnoženiny téhož díla v téže době. Výši ušlého zisku nelze odvozovat od obvyklé ceny legálně prodávaného hmotného nosiče (např. DVD nebo CD) s rozmnoženinou takového díla v běžné obchodní síti.

Z hlediska vyčíslení ušlého zisku nelze totiž rozumně předpokládat, že všichni, kdo získali nelegálně zpřístupněná díla, by si je jinak koupili na DVD. Legální DVD navíc nelze srovnávat s nelegálními kopiemi vzhledem k nesrovnatelně nižší technické kvalitě stažených kopií. Pokud by uživatelé preferovali legální způsob zhlédnutí filmů ve vysoké kvalitě, tak by spíše využili služeb online legálních videopůjčoven, které nabízejí zhlédnutí filmů za výrazně nižší cenu oproti ceně filmu na DVD. [31]

Při stanovení výše ušlého zisku filmových distributorů je v takových případech možné vycházet z obvyklých cen za tzv. „videa na vyžádání“, která si uživatel může legálně půjčit online na časově omezenou dobu, jak vyplývá i z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 08. 10. 2014, sp. zn.: 5 Tdo 171/2014:

„V České republice působí podle evidence Rady pro rozhlasové a televizní vysílání více než sto poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, přičemž některé z nich nabízejí své služby zdarma a zpoplatňují jen doplňkové služby nebo neomezené stahování, jiné sice umožňují stahování za poplatek, ale jeho výše je ve srovnání s cenou za legální nosič CD nebo DVD zanedbatelná. Kupříkladu registrovaný uživatel placené služby internetového serveru H. získává jeden gigabyte informací používaných v informatice za cca 2,50 Kč, přičemž za toto množství lze stáhnout nejméně jeden celovečerní film.“[32]

Navíc je třeba upozornit, že počítadla, jimiž jsou datová úložiště vybavena, vyjadřují jen orientační odhad započatého stahování díla, a proto samotný počet stahování audiovizuálních děl nemá přesnou vypovídací hodnotu pro výpočet odškodnění.[33]

Vzhledem k složitosti posouzení existence a výše škody (ušlého zisku) jsou poškození (filmoví distributoři) v rámci trestních rozhodnutí soudem zpravidla odkázáni na uplatnění přihlášeného nároku v rámci občanskoprávního řízení.[34] Trestní soudy tak často činí, jelikož způsobení škody není ani znakem základní skutkové podstaty daného trestného činu „Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi“ v souladu s § 270 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.

2.3 Civilní řízení

2.3.1 Moderační právo

Pro „piráta“ je odsouzení v trestním řízení jen „předvojem“ daleko významnější sankce ve formě vysokého odškodnění požadovaného ze strany filmových distributorů v občanskoprávním řízení, na které byli trestním soudem poškození odkázáni. S ohledem na nízké příjmy a malý majetek většiny pachatelů je již na první pohled zřejmé, že on ani jeho rodina nebudou nikdy schopni splatit požadovanou částku. Navíc již jen samotné zákonné úroky z prodlení často převyšují příjmy pachatele a jeho rodiny a rychle narůstají.

Pro zmírnění dopadu odpovědnosti „piráta“ za škodu je proto vhodné aplikovat moderační právo soudu[35], a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 07. 2015, sp. zn.: 25 Cdo 4169/2013: „Při stanovení výše náhrady škody je totiž třeba dbát na to, aby uložená povinnost nahradit škodu neměla pro škůdce doživotní likvidační následky, resp. aby mu neznemožňovala vést snesitelný a lidsky důstojný život.“[36]

2.3.2 Důkazní břemeno poškozených

Přestože je „pirát“ odsouzen v rámci trestního řízení, není tím nijak prokázán občanskoprávní nárok filmových distributorů. V civilním řízení je podle § 135 občanského soudního řádu občanskoprávní soud vázán jen rozhodnutím trestního soudu v tom rozsahu, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, nikoliv však v otázce aktivní legitimace žalobce v civilním sporu, ani v otázce, zda a komu škoda vlastně vznikla[37].

Žalobci tedy musí uvést, na základě jakých skutečností dovozují svůj nárok, a řádně prokázat existenci držby výhradní licence pro území daného státu k rozmnožování a sdělování audiovizuálních děl, které měly být neoprávněně veřejně sdělovány „pirátem“. Prokázání existence takové licence není možné založit jen na pouhých domněnkách.[38]

K prokázání existence platné licence tedy nepostačují pouhé nepřímé důkazy[39] ve formě předložení přebalů DVD, ceníků žalobců či výslechu účastníka (žalobce). Žalobci se nezbaví důkazního břemene ve vztahu k licenčním smlouvám ani prostřednictvím námitky nákladnosti jejich překladu do českého jazyka či námitkou nutnosti ochrany obchodního tajemství, jelikož žalobcům nikdo nebrání anonymizovat „riziková“ smluvní ustanovení. Navíc v případě filmových distributorů nelze aplikovat zákonnou domněnku autorství podle § 6 Autorského zákona, jelikož toto ustanovení „lze vztáhnout pouze na autora, nikoliv na výhradní, či nevýhradní licenční nabyvatele práv, za něž se považují žalobci.“ [40]

Na neexistenci příslušných licenčních oprávnění filmových distributorů, zejm. Bontonfilm a.s., lze usuzovat také z řady soudních rozhodnutí, ve kterých nositelé autorských práv (zejm. výrobci filmů[41] a autoři hudebních děl[42]) žalují filmové distributory o vydání bezdůvodného obohacení, a to z důvodu užití jejich děl bez platných licenčních smluv. V případě distributora Bontonfilm a.s. je pak absence licence k veřejnému sdělování děl na internetu v souladu s § 18 odst. 2 Autorského zákona v období do května 2011, resp. její omezený rozsah, zřejmý i z čl. 26 rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 06. 2011, č. j.: ÚOHS-S184/2011/KS-10151/2011/840/LBř, ve věci spojení soutěžitelů CME Media Pro B.V. a Bontonfilm a.s.[43]

S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že pozice filmových distributorů jako žalobců při prokazování svých občanskoprávních nároků nejsou tak neochvějné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Navíc v soudní praxi jsou často filmovými distributory uplatňovány i promlčené nároky po uběhnutí subjektivní promlčecí lhůty.[44]

3 Závěr

Na závěr je třeba upozornit, že v budoucnosti by k ochraně autorských práv filmových výrobců a distributorů měl být větší důraz kladen na prevenci a na snahu o větší informovanost veřejnosti o legálních způsobech užití a sdílení filmů a seriálů, popř. o závažných důsledcích, které hrozí pachatelům porušováním autorských práv.

Ze strany České protipirátské unie a filmových distributorů by také mělo být i vzhledem k neblahým majetkovým poměrům drobných „pirátů“ častěji přistupováno k využívání nemajetkových forem odškodnění namísto uplatňování občanskoprávní a trestněprávní represe.

Odsouzení drobní „piráti“ totiž mohou prostřednictvím svého osobního příběhu přinést široké veřejnosti (zejm. mladistvým), cenné ponaučení. Za velmi zdařilý považuji projekt „Sdílením to začalo, sdílením to může skončit[45], kdy namísto vysokého odškodnění ve výši 5.679.020 Kč bylo vůči „pirátu“ ze strany zástupců společnosti Microsoft požadována součinnost na vytvoření „osvětového“ videa, kde „pirát“ sdělil veřejnosti svůj příběh a žádá ji o sdílení videa k dosažení hranice minimálně 200 tisíc zhlédnutí na internetovém serveru YouTube.[46]

K „osvětové činnosti“ ze strany napravených „pirátů“ lze využít i řadu dalších možností: vzdělávací školní akce, novinové články, účast v rádiovém a televizním vysílání, publikace na internetových fórech a komentáře na datových úložištích zaměřených na stahování filmů.

Vzhledem k rychle rozvíjejícímu technologickému pokroku bude také přibývat automatizovaných programů prověřujících legálnost zdrojů a také obchodních společností, které se budou specializovat na cílené vyhledávání, mazání nelegálních odkazů a blokování webů. [47]

Seznam odkazů uvedených v příspěvku

[1] O2TV: Videotéka [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné z: https://www.o2tv.cz/filmy/videoteka/

[2] Česká televize: iVysílání [online]. c1996-2018 [cit. 2018-03-11]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani

[3] VOYO [online]. TV Nova s.r.o [cit. 2018-03-11]. Dostupné z: https://voyo.nova.cz/

[4] Ulož.to [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné z: https://uloz.to/

[5] Hellspy [online]. Hellspy SE [cit. 2018-03-11]. Dostupné z: http://www.hellspy.cz/

[6] Webshare [online]. WEBSHARE.CZ [cit. 2018-03-11]. Dostupné z: https://webshare.cz/#/

[7] Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 03. 2009, sp. zn.: 5 Tdo 234/2009 vyplývá, že aplikace zákonné výjimky tzv. „rozmnožování děl pro osobní potřebu“ není nijak podmíněna požadavkem legálnosti zdroje, ze kterého je rozmnoženina díla zhotovena, jelikož taková podmínka není obsažena ani v § 30 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona.

[8] Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 10. 04. 2014, C-435/12, ACI Adam a další.

[9] Pro posouzení možnosti omezení autorského práva zejm. při „rozmnožování děl pro osobní potřebu“ je v souladu s § 29 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, nutné vždy učinit tzv. tříkrokový test: 1) výjimky z autorského práva se mohou týkat jen případů stanovených zákonem, 2) předpokladem je běžný způsob užití díla, 3) a nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

[10] Zejména v rozporu s § 12. § 13, § 18 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona.

[11] Viz SMEJKAL, V. Kybernetická kriminalita. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015. s. 354.

[12] V souladu s § 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ze kterého vyplývá: „každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.“

[13] V souladu s § 5 odst. 1, § 6, § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

[14] Viz SRSTKA, J. et al. Autorské právo a práva související. Praha: Leges, 2017. s. 237.

[15] Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 29. 11. 2017, C-265/16, VCAST Limited proti R.T.I. SpA.

[16] Tzv. princip ultima ratio – viz § 12 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

[17] Při menším rozsahu zásahu do autorských práv se může jednat o přestupek dle § 105a a násl. zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona – viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 03. 2014, sp. zn.: 5 Tdo 196/2014.

[18] Viz usnesení Krajského soudu v Trnavě ze dne 06. 10. 2016, sp. zn.: 5 To 44/2016: „Nie je rozhodujúcim rozsah neoprávnene zhotovených a na internet umiestnených audiovizuálnych diel, ale samotná skutočnosť, že aj umiestnením jedného diela umožňuje nespočetnému množstvu užívateľom prístup k dielu.“

[19]Podrobněji o České protipirátské unii – viz Česká protipirátská unie: Kdo jsme a čím se zabýváme [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné z: http://www.cpufilm.cz/kdo_jsme.html

[20] V souladu s § 20f až § 20j zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s § 3051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

[21] Např. trestní řízení vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn.: 1 T 63/2012.

[22] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 11. 2014, sp. zn.: 5 Tdo 1136/2014.

[23] Např. odškodnění požadované vůči drobnému „pirátu“ ve výši 27.852.040,-Kč v rámci řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.: 5 C 124/2014, nebo ve výši 4.942.224 Kč v  řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.: 23 C 161/2014.

[24]  Viz například trestní příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 08. 06. 2015, sp. zn.: 1 T 62/2015.

[25] V souladu s § 41 písm. a), e), l), n), o) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.

[26] Česká pirátská strana od roku 2011 spustila v rámci své politické kampaně „Odkaz není zločin“ web Sledujuserialy.cz, a to jako přímou reakci na trestněprávní stíhání mladistvého, který byl následně i odsouzen pro umisťování odkazů na svůj web, přičemž tímto protiprávním jednáním měla filmovým distributorům vzniknout škoda ve výši 138 miliónu Kč – viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 02. 2013, sp. zn.: 8 Tdo 137/2013, usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 10. 09. 2013, sp. zn.: III. ÚS 1768/13.

[27] Viz rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 09. 09. 2014, sp. zn.: 2 T 43/2014 – zisk pachatele z nelegální činnosti ve výši 7.220 Kč.

[28]  Viz rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 01. 2014, sp. zn.: 31T 148/2013 a navazující rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 02. 10. 2014, sp. zn.: 4To 159/2014 – zisk pachatele z nelegální činnosti činil 50.000 Kč.

[29] Viz sdělení ShareRapid a.s. ze dne 15. 03. 2012 v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn.: 1 T 63/2012.

[30] V navazujícím usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 3. 2015, sp. zn.: 5 Tdo 225/2015, Nejvyšší soud ČR upozornil, že dané vyčíslení ušlého zisku nelze založit jen na pouhých domněnkách:

„…nelze-li objasnit konkrétní finanční újmu poškozených pro nedostatek skutkových podkladů, z nichž by vyplynulo, jakého příjmu (zisku) by nositelé dotčených autorských a s nimi souvisejících práv dosáhli, kdyby obviněnému umožnili legálně zpřístupňovat ve stejné době a shodným způsobem chráněná audiovizuální a zvuková díla, nelze škodu stanovit náhradními způsoby, byť jinak akceptovatelnými při rozhodování o odškodnění.“

[31] Viz obdobně právní názor státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Ingrid Záhorové Nedbálkové vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 08. 10. 2014, sp. zn.: 5 Tdo 171/2014:

„v případech neoprávněného umísťování autorsky chráněných děl na datová úložiště, která umožňují jejich volné šíření, respektive sdílení uživateli nahraných souborů, ke škodě běžně nedochází“.

[32] Obdobně byla stanovena obvyklá odměna u tzv. „videa na vyžádání“ ve výši 45 Kč/den a u filmových novinek 53 Kč/den, na základě znaleckého posudku JUDr. Petra Přehnila, Ph.D., znalce z oboru ekonomika, specializace oceňování duševního vlastnictví, jehož závěry jsou obsaženy v rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 07. 10. 2014, sp. zn.:10 T 149/2014.

[33] Viz odborné vyjádření Ing. Bc. Filipa Zaňka, soudního znalce pro obor kybernetika – odvětví výpočetní technika a obor kriminalistika – specializace bezpečnost a ochrana dat, počítačová a informační kriminalita, jehož závěry jsou obsaženy v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 01. 2014, sp. zn.: 31 T 148/2013, a v navazujícím rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 02. 10. 2014, sp. zn.: 4 To 159/2014.

[34] Viz rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 10. 2012, sp. zn.: 1 T 63/2012 (str. 6), ze kterého vyplývá:

„…pokud jde o nároky vyplývající z neoprávněných zásahů do práv autorů, je právní praxe jiného názoru, jde o velmi složitou problematiku, která se vypořádává nejen se vznikem škody jako takové, ale i s bezdůvodným obohacením a v zásadě není možné dle ustálené judikatury v těchto případech o škodě rozhodovat v adhezním řízení.“

[35] Moderační právo soudu lze zde aplikovat i přesto, že z § 2953 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku vyplývá, že Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně“, u trestného činu dle § 270 zákona č. 40/2009 Sb. je však úmyslná forma zavinění požadována jen u základní skutkové podstaty tohoto trestného činu, přičemž k naplnění kvalifikované skutkové podstaty postačuje i nedbalost v souladu s § 17 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Rozsah možnosti moderace soudu vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 07. 2015, sp. zn.: 25 Cdo 4169/2013: „Pokud byla škoda způsobena částečně úmyslným a částečně nedbalostním jednáním, lze v části způsobené nedbalostí škodu přiměřeně snížit. Jestliže způsobenou škodu nelze v konkrétním případě dělit z hlediska toho, v jakém rozsahu byla způsobena úmyslně a v jakém z nedbalosti, je přiměřené snížení náhrady škody taktéž možné.“

[36] Viz také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 03. 2011, sp. zn.: 25 Cdo 4506/2008, nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 03. 2012, sp. zn.: III. ÚS 2954/11.

[37] Viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 03. 2017, sp. zn.: 23 Cdo 4142/2016.

[38] V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soud ČR, zejména  nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 06. 1995, sp. zn.: III. ÚS 17/95, nelze soudní rozhodnutí zakládat na domněnkách, neboť zákon požaduje, aby soud rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 odst. 1 občanského soudního řádu.

[39] K prokazování skutečností pouze nepřímými důkazy se vyjádřil Nejvyššího soudu ČR ve svém rozsudku ze dne 26. 06. 2014, sp. zn.: 21 Cdo 2682/2013: „Skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost).“

[40] Viz rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 05. 2017, sp. zn.: 4 Co 25/2016.

[41] O porušení práv Slovenského filmového ústavu, IČ: 891444, ze strany distributora filmů Bontonfilm a.s. výrobou rozmnoženin a prodejem filmových děl „Sedím na konári a je mi dobre“ a „Vtáčikovia, siroty a blázni“ na území České republiky bez licenčního oprávnění a vzniku bezdůvodného obohacení ve výši 691.693,-Kč bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 04. 2016, sp. zn: 30 Cdo 4737/2015, kterým byly potvrzeny právní závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 06. 05. 2014, č.j.: 1 Co 195/2013-494, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 09. 2015, č.j.: 1 Co 195/2013-55.

[42] Viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2017, sp. zn.: 37 C 8/2016.

[43] Z čl. 26 rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 06. 2011, č.j.: ÚOHS-S184/2011/KS-10151/2011/840/LBř, vyplývá:

Společnost BONTONFILM rovněž vstoupila do oblasti služeb digitální distribuce, když  v květnu 2011 spustila portál www.cinema.cz , který nabízí služby video-on-demand  na filmový obsah třetích stran. Působení společnosti BONTONFILM v oblasti služeb digitální distribuce je zcela okrajové. Před spuštěním tohoto portálu společnost BONTONFILM neposkytovala žádné služby digitální distribuce. Při poskytování titulů hlavních studií v rámci služby video-on-demand společnost BONTONFILM získává tato práva od hlavních studií na nevýhradní bázi, ostatní soutěžitelé tak budou mít rovněž přístup k těmto právům. Společnost BONTONFILM neprovozuje žádné internetové vysílání ani filmové operace prostřednictvím služby stream.“

[44] Viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 04. 2016, sp. zn.: 34 C 35/2015.

[45] SDÍLENÍM TO ZAČALO, SDÍLENÍM TO MŮŽE SKONČIT: [official spot]. YouTube Cz [online]. 22. 11. 2015 [cit. 2018-03-11]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=CKjPutIlBCA

[46] KUŽNÍK, Jan a Václav NÝVLT. Protipirátská BSA schválně mate. Žádný alternativní trest pro piráta nepadl. Technet.cz [online]. 24. 11. 2015 [cit. 2018-03-11]. Dostupné z: https://technet.idnes.cz/bsa-jakub-f-alternativni-trest-deh-/tec_technika.aspx?c=A151123_141357_tec_technika_vse

[47] CEBROVÁ, Linda. Radim je ten, ktorý maže pirátske filmy a seriály zo slovenského a českého internetu. Startitup.sk: Biznis [online]. 2018, 01. 02. 2018 [cit. 2018-03-11]. Dostupné z: https://www.startitup.sk/local-radim-je-ten-ktory-maze-piratske-filmy-serialy-zo-slovenskeho-ceskeho-internetu/

Bookmark the permalink.